Na desktopu jsem začal asi před dvěma lety používat Linux a k Windows se vracím jen pokud zapínám hudební studio.
Dodnes není každému jasné, že Linux, v závislosti na zvolené distribuci, může být velmi náročnou výzvou. Z mého pohledu je Linux výborný operační systém. Vnímám jeho existenci jako velmi přínosnou pro celou řadu oborů a produktů. Pro spokojeného uživatele je však nutné systém Linux dokonale ovládnout. Potom může zastat roli velmi mocného služebníka.
Na Linux na desktopu jsem přecházel několikrát a vždy z různých důvodů. Můj finální přechod z Windows na Linux jsem realizoval z důvodu potřeby fungující hardwarové akcelerace pro procesory AMD APU. V té době na Linuxu fungovala akcelerace AMD APU dříve, než na Windows.
První pokusy byly kdysi dávno, ale ten poslední, kdy jsem se rozhodl pro Linux jako procovní nástroj, se realizoval na distribuci Kubuntu. KDE Plasma byla pro mě přijatelná varianta desktopu. Po asi půl roce jsem se přesunul na Debian 12 s Gnome, abych nakonec zvolil Fedoru 41 a nyní Fedoru 42 Adams s vanilla Gnome.
Desktop Gnome z čistě psychologického hlediska. Nerušivé grafické prostředí s možnostmi hlubokého soustředění. Grafický minimalismum, který Gnome nabízí, jak jsem později pochopil, je cestou ke kvalitnímu soustředění a jeden z klíčů k pohodové práci.
Výhody Linuxu vnímám především v jeho koncepci. Víme, co systém dělá a pokud nevíme, snadno to zjistíme. Vše je dohledatelné.
Velkým přínosem je také nerušená práce. Aplikace samotné nemají snahu vyvolávat zbytečně pozornost uživatele a aktualizace systému i aplikací jsou soustředěné na jednom nekonfliktním místě.
Nebudu srovnávat systémy Linux, Windows, a MacOs.
Na desktop si v budoucnu nasadím pravděpodobně opět další Linux. Nebo Mac?